Hraběcí rod Slavatů z Chlumu a Košumberka pochází z čáslavské a boleslavské oblasti v severních Čechách. Po bitvě na Bílé hoře část příslušníků rodu zůstala věrná utrakvistické víře a odešla do Saska, Vilém Slavata se však již r.1597 kvůli své bohaté nevěstě Lucii Otýlii z Hradce stal katolíkem a tím si vytvořil podmínky pro pozdější společenský vzestup.

Roku 1618 byl Vilém Slavata při známé pražské defenestraci vyhozen z okna hradní kanceláře spolu s Martinitzem a Fabriciem, všichni tři však pád přežili. Stavovské oddíly v té době obsadily Jindřichův Hradec, Stráž, Novou Bystřici a Landštejn, zatímco současně od Rakouska postupovala císařská vojska. Císařský generál hrabě Jindřich Dampierre, jehož vojsko čítalo 6000 mužů, obsadil v srpnu 1618 Novou Bystřici, jeho útoky však byly neúspěšné. Jeho nástupci generálu Buquoiovi se podařilo v zimě 1618 vyhladovět Landštejn, ani on však Novou Bystřici nedobyl. Slavatům byl tehdy vyvlastněn všechen jejich majetek.Když v listopadu 1620 císařská vojska znovu dorazila do Nové Bystřice, začala honička po bývalých odpůrcích Slavatů - 8 stavovských představitelů bylo odsouzeno k smrti, 13 drženo v Nové Bystřici a 9 v hradeckém žaláři, tito byli později Vilémem Slavatou omilostněni. Nová Bystřice byla zbavena všech výsad a navráceny jí byly až o pět let později. Slavatům byl vrácen majetek a hrabě Slavata pokračoval v úspěšné kariéře. Hradečtí páni a Slavaté poslali do Horní Pěné a Číměře, kde byla reformní víra mimořádně silná, jezuitské kazatele. Vilém Slavata se r.1622 s chotí a synem Adamem vrátil do Jindřichova Hradce. Hraběnka Lucie Ottylie darovala synovi ke svatbě s Marií Margaretou von Eggenbergovou , dcerou krumlovského vojvody z Eggenberka, roku 1626 Novou Bystřici a Chlumec. Marie Margaréta však ve svatební den uprchla a nikdo už ji nepřiměl k návratu, takže manželský svazek byl o pár let později prohlášen za neplatný pro"nepřekonatelný odpor". Adam Paul Slavata se již nikdy neoženil. Žil na zámku v Nové Bystřici a staral se o rozkvět tohoto kraje, přestože později získal i hradecké panství. Coby zbožný muž se hned zpočátku rozhodl znovuzaložit paulánský klášter.Nechal postavit mnišskou celu pro šest mnichů a zavázal se jim ročně poskytnout 5 centů (1 cent=50kg) kaprů, 5 centů štik, 77 beček piva, 20 beček vína, 30 korců žita, 4 korce ječmene, 5 korců hrachu, 1000 lojových svíček, olivový olej, sůl, koření, 150 loket plátna na kutny, 30 párů bot, dřevo, papír a nádobí, to vše na náklady novobystřického panství, později jim též daroval pozemky v okolí.

Adam Paul Slavata se snažil na Novobystřicku vytvořit hospodářské středisko panství. Před Vídeňskou branou založil nové předměstí pro soukeníky z Jihlavy, aby zde zpracovávali vlnu z Ovčárny, kde se tehdy chovalo 600 ovcí. Soukenický cech také od něho obdržel různá privilegia. I jinak se snažil všemožně podporovat řemesla. Na jeho zakázku byly např. vyráběny bambitky, muškety a piky a ukládány pak v zámecké zbrojnici. Chtěl obnovit dolování v okolí Senotína a do oblasti dnešních Hůrek (něm.Adamsfreiheit=Adamova svoboda) povolal německé horníky ze Saska, aby zde dobývali sirný kyz pro výrobu skalice (prý se zde snad hledalo i stříbro). Když r.1651 znovu řádil ve městě hrozný požár, hrabě Slavata se postaral o rychlé obnovení zámku i města, znovuvystavění kostela z větší části financovala obec. Zemřel 1657 bez potomků na novobystřickém zámku, odkud byl vypraven honosný pohřeb do jindřichohradeckého kostela sv.Kateřiny, zatímco srdce a vnitřnosti byly pohřbeny v kostele sv. Petra a Pavla v Nové Bystřici.

Mezitím však dále probíhala třicetiletá válka a přestože se přímo na Novobystřicku nebojovalo, trpělo zdejší obyvatelstvo průchody vojsk a plundrováním. Tak v dubnu 1632 tudy táhl Albrecht z Valdštejna se svou armádou od Znojma na Písek. 1634 byl v Číměři ubytován regiment generála Piccolominiho. Ve čtyřicátých letech se tímto krajem přehnala švédská vojska a ničila, co jim přišlo do cesty. Vypráví o nich i jedna pověst. Když lidé prchali před Švédy do okolních lesů, jedna matka z Nové Bystřice, nesoucí malé dítě, jim nestačila. Před křížkem v ulici směrem na Smrčnou poklekla a prosila Boha o pomoc, vtom ji však dostihl švédský voják, vytrhl jí dítě z náručí a probodl je. Přes její úpěnlivé prosby jí nevrátil ani mrtvé tělo dítěte, aby je mohla pohřbít. Matka ho proklela a on se prý dodnes zjevuje na tomto místě a v okolí a marně čeká na někoho, kdo by kosti dítěte pohřbil a jeho vysvobodil.. V Nové Bystřici též za Adama Paula Slavaty řádila r.1633 morová epidemie a v letech 1624, 1644, 1650 a 1651 ničivé požáry. Roku 1654 byla na náměstí postavena nová radnice s hodinami, jejíž renesanční fasáda se zachovala dodnes. Z roku 1656 se datuje kamenná kašna na náměstí, socha sv.Lukáše však pochází až z roku 1830.

Nástupcem Adama Paula Slavaty se stal synovec hrabě Ferdinand Vilém Slavata (v té době vlastnil již také Stráž a Telč), podle dochovaných zpráv pyšný a pohodlný člověk, který téměř veškeré podnikání svého předchůdce zastavil, mj. zavřel i v té době již prodělečné hůrecké doly. Pro paulány však nechal stavět nový kostel (1668-1682, stavební mistr Giovanni Domenico Orsi) a 12 zdejších paulánů od něho obdrželo též další pozemky. Ferdinand Vilém byl místodržícím českého království a většinu času trávil tudíž v Praze, kde také zemřel (1673 v pouhých 43 letech).

Ani v této době po třicetileté válce se lidem nežilo snadno. Na jihu probíhaly boje s Turky a obyvatelstvo novobystřického panství dále trpělo průchody vojsk a odevzdáváním koní a výzbroje (1674 tuty procházel lotrinský regiment, 1683 saská vojska). Sasové například úplně zničili obce Mnich a Artoleč.. V Nové Bystřici stálo v té době (1661) 159 domů.

Zadlužené panství převzal Jan Jiří Joachim hrabě Slavata, zbožný muž, která dostavěl paulánský klášter a věnoval se více péči o panství nežli jeho bratr, i když také on zastával vysoké úřednické funkce v Praze. Zemřel 1689 a zanechal po sobě pouze tři dcery. Tehdy v sedmdesátých letech měla Nová Bystřice 2550 obyvatel. Tresty v té době bývaly přísné, např. padlé dívky byly trestány pranýřem a vězením. Jistá děvečka Anna Gottlová z Dobré Vody, svobodná matka, která v zoufalství zabila své dítě, byla 30.10.1680 u kůlu při cestě do Artolče sťata. Koncem roku 1679 mor z Rakouska dorazil až sem.Císař Leopold se dokonce na útěku před morem i s rodinou krátce zdržoval na novobystřickém zámku.U východů z města směrem na Číměř, Mnich a Artoleč byly vykopány hluboké masové hroby pro oběti morové epidemie (morový sloup na náměstí je však až pozdějšího data, 1724). Po moru následoval tyfus.

Aby slavatovský rod nevymřel, složil Joachimův bratr František Leopold Vilém , pasovský kanovník, církevní funkci a oženil se, po dvou letech však zemřel bez dědiců.V úvahu nyní sice přicházel čtvrtý bratr Jan Karl Joachim, karmelitánský mnich, ten však odmítl. Panství bylo tedy rozděleno mezi dcery. Panství Nová Bystřice-Chlumec, které tehdy dva roky po požáru nebylo v příliš utěšeném stavu, obdržel Jan Leopold svobodný pán z Funfkirchenu, syn Kateřiny Teresie vévodkyně Slavatové. Rokem 1693 skončila tedy éra rodu Slavatů v Nové Bystřici. Byla to doba třicetileté války, bojů s Turky, ničivých požárů a hrůzné morové epidemie. Přesto Slavatové vcelku zodpovědně dbali o rozvoj tohoto panství, i když sami si také rozhodně pohodlí neodpírali (zámek nechali zevnitř vyzdobit v takové míře, že ho opěvuje ve svých spisech i Bohuslav Balbín).