Po Janovi z Lobkovic obdržel novobystřické panství roku 1590 jeho syn Jiří z Lobkovic, známý svou přísností a bezohledností, který ho však obratem prodal příbuznému Oldřichovi Felixovi z Lobkovic a od něho panství po třech letech získala Ludmila, vdova po Janovi mladším z Lobkovic, dcera Jiřího Volfa z Krajku, čímž se Nová Bystřice vlastně ještě jednou dostala do rukou potomků pánů Krajířů. Od Ludmily z Lobkovic získal panství Nová Bystřice-Chlumec roku 1602 marnotratný Desiderius Proskovský z Proskova a ten ho o dva roky později prodal císařskému radovi Radslavovi Kinskému ze Vchynic a Tetova. Radslavu Kinskému se panství líbilo a staral se také lépe o své poddané. V privilegiu z roku 1604 poskytl zdejším měšťanům dědické právo, tzv.právo odúmrti- v případě , že nemají děti, mohou s jistými omezeními odkázat majetek jiným osobám. 1607 vypukl na radnici požár, který se rychle rozšířil a velká část města a zámku lehla popelem. I přes způsobené škody bylo panství za Radslava Kinského ve velmi dobrém stavu, roku 1610 byl zámek z větší části od základu obnoven. U města byl zřízen ovčín (dnešní Ovčárna) a hrazená obora . O znovuvýstavbě města po tomto ničivém požáru se nám zprávy nezachovaly. Takto zvelebené panství koupila r.1615 Lucie Otýlie z Hradce, dcera jindřichohradeckého zámeckého pána Adama II a manželka Viléma Slavaty.