Roku 1282 tedy připadlo panství Bystřice a Landštejn k české koruně.V listině z roku 1282 je zmiňován Vítkovec Sezema z Landštejna, mající erb se znakem stříbrné růže v červeném poli. Byl to synovec druhého stupně Voka Rožmberského. Sezema byl již 1278 pánem na Landštejně, jednom z nejmocnějších hradů té doby. Jelikož pánové z Landštejna byli zároveň vlastníky Bystřice, lze předpokládat, že Sezema vlastnil rovněž Bystřici, kde také vystavěl a opevnil hrad, pozdější zámek. V té době probíhala další kolonizace krajiny německými osadníky.Po Sezemovi následoval Vítek a poté jeho syn Vilém z Landštejna, který se hned na počátku své vlády nad Landštejnem podílel na spiknutí proti Janu Lucemburskému. Král v odpověď přitáhl s velkým vojskem a zpustošil celou zdejší krajinu, což roku 1318 způsobilo hladomor na Bystřicku a v okolí Landštejna. Vilém se tedy raději s králem usmířil, předal mu Landštejn i Bystřici a později byl na jeho četných výpravách věrným průvodcem. Roku 1348 udělil císař Karel IV rodu z Landštejna veškeré svobody a výsady a Vilém se stal císařovým rádcem, moravským hejtmanem a pražským purkrabím(zem.1356).

V listině z 3.6.1341 se hovoří již o Bystřici jako městu. Nové město dostalo východo-západně orientované náměstí a mimo zámku se uvnitř městských hradeb nacházelo ještě 60 domů. Sedláci, pro něž nebylo místo uvnitř městských hradeb, se usadili kolem dnešního Husova náměstí. Na východě před zámkem byl založen zámecký rybník. Městské hradby byly opravovány v letech 1639 až 1651 a jejich východní část ještě roku 1705. Na severní straně byl hradební příkop později zasypán, hradby na této straně byly odstraněny teprve v minulém století, na jihu se zbytky vodního příkopu a metr a půl silných městských hradeb s okénkem a střílnami zachovaly dodnes. U kamenného můstku, který tu vede, stávala věž.(do r.1856). Do města se tehdy vjíždělo dvěmi branami - Vídeňskou s mohutnou věží na východě a Pražskou dolní a horní branou na západě (zbořeny 1825).